.:: AKCE KLUBU :: V ROCE 2004 :: Arnhem 1944 - A Bridge Too Far ::.

   Když jsme loni opouštěli akci Bailey's Bridge 2003 zaslechl jsem povídat Balcárka něco o akci Arnheim.
   No akcí bylo a bude, ale v lednu se o tom začalo mluvit tak nějak jako jistota a náš klub dostal přihlášku. Jednalo se o rekonstrukci známe operace Market–Garden a protože Hradec je partnerským městem Arnheimu ……..vše jasné.
   Naše uniformy nás předurčili jako britské parašutisty. 
   V pátek jsme po menších a větších zmatcích dorazili do campu na rybníku Biřička. Restaurace už byla okupována vojsky SS a Poláky. Urvali jsme volný stůl, poseděli a šli spát.
   Ráno se celá banda, kromě nás vydala prsit na náměstí, my jsme posnídali a pomalu se přesunuli k mostu. Po prohlídce bojiště jsme se začali pomalu chystat do akce. Kupodivu dorazilo i docela dost Spojenců, zejména Američanů a tak byly síly poměrně rovnoměrné.
   Spojenci byli rozděleni na dvě skupiny, na XXX.sbor a na 1.divizi "Red Devil's".
   Úderem 14.00 vše začalo.
   Plížili jsme se od loděnice k mostu, kde se poflakovala německá hlídka. Vyrušili jsme ji palbou, počkali až si všichni nalezou do motocyklu a obsadili konec mostu. Poté jsme se pokusili dobýt i druhou stranu, ale bunkr na druhé straně nám v tom zabránil. Po chvilce klidu, kdy jsme odtahovali "mrtvé a raněné" se na druhé straně objevila kolona Graebner a pokusila se dobýt naší stranu. Měli smůlu a my taky, protože na mostě zůstala stát "erena" a esesáci co se v ní vezli prostě odmítali padat.  Následovala známá scéna s pokusem vyjednávat a známou odpovědí. Nutno dodat, že celou bitvu perfektně podbarvovala hudba a zasvěcený komentář.
   Po krátké pauze se boj o most rozhořel naplno. Útok za útokem se valil na naše postavení, jen škoda, že němci zase nepadali. U nás platilo, že polovina lidí padne, zbytek odnáší. Jednou to vzalo takový švunk, že padli všichni a tak se tahalo ostošest. Budeme muset zhubnout, pár lidí od nás se nedá unést. 
   Jenže bitva nabírala konec. Docházela munice a přibývalo raněných. Nakonec po posledním útoku dal velitel rozkaz zastavit palbu. Už nebylo čím střílet. Odchod do zajetí provázela opět ponurá hudba a ponurý komentář. Pohled na shluk asi 30 výsadkářů, ušpiněných a poražených ale hrdých a nepokořených byl fakt pro bohy.
   Pak už následovalo vysbírání nábojnic z mostu což provedli děti rychlostí blesku a odjezd domů.
   Co dodat. Svoje oficiální připomínky jsem poslal organizátorům, ale byly to pouze prkotiny. 
   Akce byla super, jedna z nejlepších na jakých jsme byli. Organizace taky klapala a nápad udělat k výročí konce války akci typu "naše slavné prohry" zaslouží obdiv.
   Však prý delegace z Arnheimu prý měla oči jak dva tenisáky.
   Takže Gardě dík a „God save the king“

   Zapsal Condor


Copyright © 2003-2010 2.RCT Praha. Všechna práva vyhrazena