.:: AKCE KLUBU :: V ROCE 2004 :: Zima je pěkná mrcha ::.

   Protože od poslední akce uplynul víc jak měsíc a půl, rozhodli jsme se zorganizovat na poslední víkend v březnu malé cvičení ve vyzkoušeném a oblíbeném vojenském prostoru nedaleko Prahy.
   Soupeřem nám byla britská garda pod vedením Johna.
   Zvolení posledního víkendu v březnu mělo dva důvody. Za prvé to byl jediný víkend kdy mohl soupeř a my a za druhé jsem doufal že bude i lepší počasí.To první vyšlo to druhé už ne.
   Po obvyklých organizačních zmatcích jsme se sešli na nádraží ve Vysočanech v pátek v 19.00.Byla zima a i přes neustálé ujišťování „rosniček“ to na protrhávání oblačnosti fakt nevypadalo.
   Cesta vlakem byla bez problémů,odchod do akce taky.
   Naším úkolem bylo obsadit bývalý štáb,zbudovat velitelské stanoviště a druhý den se pokusit najít a lokalizovat opoziční jednotku.
   Na místo štábu jsme dorazili asi okolo 01.00,vyčistili a obsadili barák. Teoreticky se pak mělo spát, ale celou noc vládla nekřesťanská zima a tak nás asi v půl třetí celkem snadno našel nepřítel, asi díky cvakání zubů a nadávek na počasí.
   Po krátké přestřelce se rozhostilo zase „ticho“.
   Ráno po vylezení z promrzlých spacáků a po zahřátí rumem se šlo dál.
   Po několika krocích se zleva ozvala palba a bylo to tu. Postřelovali jsme se tak na 30 m postupovali, ustupovali atd.
   Po chvíli se kontakt se soupeřem ztratil a my se vydali v jeho stopách. Pročistili jsme baráky, u jednoho dali krátký odpočinek a postupovali dál. Pokud se člověk pohyboval tak to šlo ale po zastavení jsem, alespoň já, začal zase drkotat zimou. Protože akce měla skončit v 16.00 nebylo kam spěchat a tak naše jednotka prošla celý prostor až k cílovému bodu pomalým tempem. Raději pomalu a všichni než honem a polovina. 
   Začala se projevovat probdělá noc a na poslední zastávce před konečným útokem polovina lidí usnula.
   Soupeř se zatím zabarikádoval na střeše kotelny a my jsme vyrazili do útoku. Po půlhodinové přestřelce nám bylo jasné, že s použitím našich zbraní Anglány ze střechy prostě nedostaneme a tak se dohodlo příměří. Po dobytí zbraní jsme to zkusili ještě jednou a za cenu ztrát jsme je z baráku vydolovali.
   Pak už následoval hromadný přesun na výchozí bod. Já a ještě tři další mariňáci jsme se rozjeli k domovu,ostatní ještě navštívili country bál.
   Doma jsem po rozmrznutí pod sprchou upadl do mrtvolného spánku.
   Zhodnocení akce nechám na schůzi ale myslím si že to zase nebylo tak špatné. Sice se moc nestřílelo ale to už je tak,jen to počasí nám dalo notně zabrat.
   Všem co vydrželi dík,soupeři taky a zase někdy.

   Zapsal Condor


Copyright © 2003-2010 2.RCT Praha. Všechna práva vyhrazena