.:: AKCE KLUBU :: V ROCE 2004 :: Operace Samuraj aneb Kam kuličky nelétají ::.

   V polovině února se na schůzi rozhodlo, že si trochu protáhneme kosti na malé zimní akci společně s Bidlo boyś,aby nám ty naše klouby přes zimu nezarezly.
   Akci organizoval Míra a tak mě ubyla starost se všemi těmi serepetičkami okolo. Jedinou mou starostí bylo, aby fungovaly vysílačky a abych nezapomněl doma dalekohled.
   V úterý před akcí přípravy pomalu vrcholily. Zde musím podotknout, že se díky počasí muselo jet s „kuličkárnama“ neb meteorologové i přes hezké počasí slibovali na víkend ochlazení a proto jsme se v zájmu fungování rozhodli pro tuto zbraň.
   Ve čtvrtek zcela nepochopitelně odpadli tři členové, o důvodech se nebudu šířit a tak nás jelo celkem sedm.
   Naším úkolem bylo i v tomto redukovaném počtu provést s jednou skupinou výsadek v týlu „nepřítele“, provést pěší přesun a průzkum oblasti. Druhá skupina měla za úkol vysadit se poblíž základny soupeře, zjistit jeho polohu a obě party pak zaměřit jeden starý barák a určit jeho přesnou polohu. Pak jsme se měli společnými silami přesunout k základně nepřítele a pokusit se ji obsadit.
   Já jsem byl určen coby snajpr, kulometník a radista do skupiny Bravo,do výsadku v týlu.
   Bednabus simulující vrtulník nás vysypal kdesi. Samozřejmě schválně protože po „odletu“ jsme zjistili že jsme uprostřed močálů a bažin,naprosto neprůchodných. Kupodivu se mě povedlo navázat spojení s druhým výsadkem,oznámil jsem přesun a vyrazili jsme. V bažinách jsme se motali asi půl hodiny,pak jsme našli cestu ven a pokračovali víceméně podle kompasu,protože dodaná mapa byla k ničemu (schválně).Cestou se dařilo pravidelně navazovat spojení z skupinou Alfa a tak jsem ještě poslouchal poznámky k naší pomalosti a pokyny k přesunu. Někdy kolem 11.00 navázala Alfa dotyk s nepřítelem a zpozorovala jeho stanoviště.Bylo jich tam jako much. Nám se konečně povedlo určit přesně svou polohu a přes výmoly,lomy,trosky vesnic a jiné nástrahy jsme se klopotně probíjeli k cíli.
   V tu dobu už klesala teplota a silný vítr činil z pochodu peklo. Je ale potřeba říct, že morálka byla dobrá a nikdo si nestěžoval.
   Konečně jsme se asi v půl jedné po zamítnutí přesunu „vrtulníkem“, spojili s Alfou. Mnoho kilometrů jsme neušli ale kličkování, obcházení a jiné radosti učinili vzdálenost dvojnásobnou.
   Našli jsme si místo k pozorování objektu a po dvojicích jsme si zkoušeli práci s busolou, mapou a dálkoměrem. Nutno dodat, že naměřené hodnoty byly takřka stejné u všech dvojic. Nepřítel ale stále nikde nebyl, což bylo při jejich počtu podivné a navíc už jsme byli cca 2 km od jejich štábu.
   Vítr sílil a byla zima. Vypnuli jsme vysílačky a vyrazili na Bidloštáb. Tady to poprvé zaskřípalo.
   Nepřítel ač nás měl aktivně hledat se uhnízdil v polorozpadlém statku v travnatém údolí, kam se nešlo nepozorovaně přiblížit ani náhodou. Chvíli jsme zkoumali jejich postavení a padl návrh pokusit se je vylákat ven. Já, Žako a Dave jsme sehráli roli návnad, ostatní čekali zamaskováni za křoví. Nepřítel nás uviděl a začal reagovat. Bohužel jsme při první přestřelce přišli o Žaka. Pomalu jsme se stahovali k našim, hoši odnaproti šli za námi. Bohužel v tu chvíli, kdy byli jen krok od naší léčky je asi pánbůh varoval a dál nešli. No škoda. Stáhli jsme se asi o 100m zpět a čekali. Po 1/2 hodině jsme narazili na partu odnaproti, která už jela domu a celkem ochotně nám poradila kudy jít. Bohužel ten barák stál tak, že to prostě nešlo. Na 50 m byla holá louka, jen tu a tam nizoučké křoví. Po pár pokusech jsme vyhlásili mír, koneckonců byla 16.hodina a tím i konec. Vysvětlili jsme si s nepřítelem co kde a jak, zřejmě došlo k chybě v komunikaci o jejich úkolech. Zde ale musím napsat pochvalu soupeři, neb se nejednalo o žádné „kropiče“, střílelo se krátkými dávkami a my i oni poctivě přiznávali zásahy.
   Po odchodu jsme si ještě vyzkoušeli navedení „vrtulníku“ rádiem na přistání a pak už následoval přesun domů.
   Ubytováni jsme byli po oba dny na ubytovně na letišti, což nás dostalo, neboť každý pokoj měl sprchu, postele a splachovací WC. První noc sice lidi spali „drsně“ na zemi, ale v sobotu po výtečné večeři většina (všichni) neodolala a spala v posteli.
   V neděli nás čekalo milé překvapení. Počasí sice nestálo za moc, ale okolo 12 se vyjasnilo a tak nás místní šéfpilot každého svezl v Z-142. Pro mne, co už podobné věci zažil to byl balzám na duši a pro ostatní co letěli maximálně s ČSA do Chorvatska byl let sportovním letadlem spojený s malou ukázkou akrobacie obrovským zážitkem. Nutno napsat, že nikomu z našich se neudělalo při půlvýkrutech a souvratech špatně. Taky po přistání padaly návrhy jako, že koupíme bombardér, stíhačku atd.
   Po tomto hodnotném zážitku jsme se vydali na cestu k domovu.
   Na konec chci poděkovat soupeři, že vše vydržel a mrznul hrdinně ve svém štábu. Příště se musíme lépe domluvit. 
Poděkování patří Davemu, že nám zajistil spolu s Milanem ten fantastický zážitek s letadlem a jistě zase někdy dorazíme.

   Zapsal Condor

   :: Fotogalerie ::


Copyright © 2003-2010 2.RCT Praha. Všechna práva vyhrazena