.:: AKCE KLUBU :: V ROCE 2004 :: Sokolovo aneb Josefov v obležení ::.

   Koncem roku k mým uším dorazila informace o chystané akci Sokolovo, kterou pořádal (teď doufám, že napíšu správně název klubu) KVH Josefov na bývalém armádním cvičáku u Josefova poblíž Jaroměře. Mělo se jednat o krátkou rekonstrukci bojů na východní frontě.
   Nu což pojedu. Abych neurazil ostatní naše hochy, zeptal jsem se zda by jeli taky. Jeli a tak jsme se přifařili k spřátelenému KVH Gardekorps a začali chystat uniformy Wehrmachtu, v kterých se mělo jet. Já osobně jsem víkend před akcí strávil sháněním opasku, ostatní více či méně věci po 3/4 roční pauze poskládali a vše bylo připraveno k výjezdu.
   Hlásilo se nás původně osm a nakonec nás jelo šest což byl docela úspěch.
   Odjezd v pátek proběhl víceméně na čas a bez problémů, až mě to zarazilo. Cesta do Hradce taky celkem rychle uběhla a po malém občerstvení v motorestu a po srazu s Garďákama celá kolona dorazila okolo 22.00 do pevnostního města Josefov. V kasematech jsme se zaregistrovali a přesunuli se do místní školy, kde se spalo. Po vybalení spacáků v středovém kruhu tělocvičny se celá parta vydala do města na lahodný mok a pobratřit se s přáteli i nepřáteli.
   Ouha. Hned po příjezdu do restaurace plné vojska jsme zjistili, že hospodští asi podcenili naši žízeň a objednali málo piva a kořalky. Pěšky jsme se vrátili na ubikace, popili lahváče a šli spát, koneckonců, ráno se brzo vstávalo.
   Po ranním budíčku a zabalení jsme se přesunuli ke kasematům, kde byli uloženy naše zbraně a po nástupu celé vojsko vyrazilo směr cvičák.
   Zde bych chtěl podotknout, že naši hoši strávili celý týden sháněním bílých maskáčů a šitím potahů na helmy. Sníh sice skoro nebyl, ale když už to máme s sebou tak to užijeme. A tak jsme na lehounce zasněžený cvičák došli oblečeni za bílé paní resp.bílé pány.
   Protože se očekával zákeřný přepad nepřítele,vyčistilo vojsko výchozí stanoviště a vyrazilo do terénu na obhlídku. Po chvíli jsme sice na Rusy narazili, ale ti nijak nereagovali na naše nabídky k souboji a tak jsme jen znechuceně pozorovali jak stloukají něco jako kostel, kde měl být podle historie zabit kapitán Jaroš. Po chvilce nás odchytil jeden z organizátorů a my museli natahovat zábrany pro diváky. Nu což, udělali jsme co se nám řeklo a stáhli se zpět do výchozích postavení v bývalém autoparku. Dopoledne se vleklo a byla docela zima. Asi v půl dvanácté vyrazili naši mrknout, kdo to tam na tom cvičáku střílí. Po chvíli se připojil i zbytek, pohyb nás jistě trochu ohřeje. Znárodnili jsme jednoho hakla a hrr na ně. Bitka to byla dobrá, jen nás zarazil docela velký počet Rusů a svobodovců. Hakl jezdil sem tam mezi nimi, Obelix to shora kropil, my jsme se taky snažili a nakonec jsme Rusy zahnali za pásku do prostoru diváků, kde bylo uzavřeno příměří. Blížil se čas oběda a tak jsme vyrazili zpět na slíbený eintopf nebo co to mělo být.
   Čekalo se čekalo, kuchaři stále něco sypali do kotle, nic se nedělo a protože jsme neměli míč, začala narůstat trudomyslnost. Nakonec došlo na železné zásoby potravin a v hladových útrobách zmizela slanina, sekaná atd. atd.
   Když byl oběd hotový,vyhlásil se bohužel nástup. My staří mazáci jsme správně pochopili, že se vyrazí do ukázky nejdřív za 30 minut a tak jsme v pohodě polévku nafasovali a snědli.
   V 14.20 vyrazilo německé vojsko dobýt Sokolovo. Naše půlčeta se držela hradecké „Katrin“ (Sd.Kfz.222) a po imitaci dělostřelecké přípravy vyrazila do útoku. Zde musím podotknout, že terén na ukázku byl super a dobře se tam válčilo.
   Pomalu jsme zatlačovali svobodovce směrem k vesnici. Nepřítel podnikal četné protiútoky a tak se boj přeléval sem a tam. Nutno dodat, že nám dost pomohla obrněná technika, která v okamžiku, kdy bylo zle dojela a nepřítele vykázala do patřičných mezí. Pomalu jsme se blížili k „vesnici“ . Nepřítel bojoval houževnatě a „landknechty svými nás fortelně atakoval“, jak by napsal středověký kronikář. Nakonec se naší skupině povedlo dobýt kulometné hnízdo, které nám zle zatápělo a jedno dělo, které jsme bryskně otočili na nepřítele a zjistili, že je nepoužitelné. Nicméně to bylo velice efektní. Svobodovci byli již zatlačeni do půlkruhu kolem řeky, Jaroš se nechal „zastřelit“ a začal spořádaný ústup za potok (řeku). Ještě jsme se trochu pokočkovali a pak už polnice odtroubila konec.
   Jednotky nastoupily, vzali čest padlým a provolali si navzájem hurá a sláva. 
   Pomalu jsme se přesunuli do kasemat,zabalili věci a vyrazili k domovu. Cesta zpět byla taky bez problémů a doma jsem u filmu „Statečné srdce“ usnul.
   Co napsat na závěr? Na to že místí hoši akci podobného typu , jak jsem se dověděl dělali poprvé to nebylo zase tak zlé.
Sice s tou polívkou to trochu zaskřípalo, ale kdo se snažil tak se najedl. Možná by to chtělo jednotky před ukázkou něčím zaměstnat, to čekání v zimě bylo docela dlouhé.
   Ubytování naprosto perfektní, dokonce tam tekla i teplá voda.
   Takže Josefovákům díky za dobrý víkend a zase někdy nashle.

   Zapsal Condor

   :: Fotogalerie ::


Copyright © 2003-2010 2.RCT Praha. Všechna práva vyhrazena