.:: AKCE KLUBU :: V ROCE 2003 :: Od útlaku ke svobodě ::.

   Počátek této akce se zrodil vlastně už loni akcí Setkání na Labi. Letos se spolupořádání po boku KVH Gardekorps účastnil i náš klub. Od února jsme se každé pondělí scházeli v restauraci Střelnice a pomalu plánovali co se bude dít a sháněli jednotlivá povolení. Jednání o poskytnutí grantu od MČ Praha 4 proběhla úspěšně a tak jsme v polovině dubna celou akci rozjeli naplno. VHÚ Lešany nám poskytlo techniku, jmenovitě čtyři tanky (PzKpfw.IV, T-34, Cromwell a LT-38), na které jsme nalákali příznivce techniky a historie. 
   Koncem dubna začala na louce v Braníku vyrůstat kulisa restaurace Josefa Čecha v imaginární vesničce Růžov v čs.pohraničí. Náš klub zatím zajišťoval výrobu ostatních kulis jako „dračí zuby“ a drátěné překážky. Pomalu se blížil den D a s ním narůstala, alespoň u mě nervozita, na co se ještě zapomnělo. 

Den D – 1 (středa 7.5)
   Od rána probíhalo postupné navážení techniky z Lešan na místo bitvy. Postupné objevování se tanků způsobovalo značný rozruch u korzující veřejnosti a tak jsme nestačili odpovídat na dotazy. Zpestřením dne bylo skládání trucujícího Cromwella za pomoci 10 lidských sil z podvalu. Kdo tam nebyl neuvěří, že se dá 20 tun oceli roztlačit. Dá. Souběžně probíhala stavba táborů zúčastněných jednotek a s blížícím se večerem, se louka zaplňovala vojenským národem. 
   Probíhala registrace a dík moderní technice se stihlo za 2 hodiny zaregistrovat přes 200 lidí. 
   Zbytek večera se popíjelo pivečko Gambrinus a probírali boje minulé a budoucí. 

Den D (čtvrtek 8.5.)
   Ráno v půl sedmé už jsem byl vzhůru, popil kávu a budil ostatní lidi. Tábory se zvolna probouzeli do jasného dne a všude panoval čilý ruch. Asi okolo 9.00 (mám trochu bordel v časech, když tak mě opravte) proběhl nástup a dokončení registrace, následovalo vysvětlení scénáře velitelům jednotek a kolon. 
   V 10.00 se kromě PČR začali dostavovat i diváci a očekávání rostlo. Zatím probíhal doprovodný program spolu s průjezdy techniky, což bylo opravdu efektní. Tank Cromwell nebo PzKpfw.IV se nevidí hned tak každý den. Po časném obědě (u mě to bylo 2x kousnout do řízku) se začalo vše chystat na první ukázku. Hospoda se obsadila hospodským, rozmístily se zátarasy na hranici, postavily se sloupy a cedule. V 12.30 se vše rozešlo na pozice a v 13.00 to vypuklo. Já a naši boys jsme byli v německé koloně a tak jsme jen z povzdálí sledovali vývoj u hospody. Jediným exesem byl už několikrát viděný človíček co zdravil německou armádu, no víte asi jak. Byl vyveden Městskou policií. 
   Přestřelka u hospody zatím nabyla na intenzitě a k zátarasům za doprovodu unikátního LT-38 dorazila československá armáda. Po zakopání a uvedení Gasthausu na hospodu jsme vyrazili na scénu my. Proběhlo rozvinutí podél hranice a následoval pochmurný odchod z pohraničí a obsazení Sudet. Hospoda zase byla Gasthaus a před ní se bratřili členové freikorpsu s německými vojáky. První ukázka skončena, hurá vše ok.
   Tak po první ukázce jsme měli jen necelou hodinu na výměnu uniforem a přípravu ukázky druhé. Po několika zmatcích, jako nezapojené vysílačky, u hospody odsouzené k zániku jsme objevili několik sudů piva Ferdinand atd. se konečně vše zase rozjelo.
   Nejprve popíjející civilisté v gasthausu Seppa Böhma inzultovali německou hlídku Wehrmachtu a „osvobodili vesnici. Po té co vyhnali hospodského a popili pivo se přiblížila rota Němců s PzKpfw.IV v čele. Jak jsem pozoroval z protějšího ostrova, rozvinutí techniky a vojáků vypadalo opravdu bombasticky. Po krátké šarvátce s povstalci se wehrmacht a SS usadili v obci a začala přestřelka s Rusy. Mohlo to být trochu blíže k divákům, ale zase na druhé straně, nechat u nich jezdit tanky by si dovolil málokdo. Pak přišel dlouho očekávaný okamžik a T-34 se rozjel proti hospodě. Bohužel nešlo vše jak se čekalo, jeden účinkující odmítl vyklidit cestu a motal se okolo tanku. Až na důrazné upozornění se zvedl a šel kam patří. Tank zatím stál a celá bitva se tak protáhla asi o 5 minut. Díky!!!!. T-34 se nakonec dovalil k hospodě a za jásotu diváků jí poslal k zemi. 
   A to už se přes vodu hrnuli do boje první sledy Amíků. S velitelem němců jsme byli domluvení co a jak a tak nám jen pokazila radost hozená dýmovnice, která zakryla celé místo čmoudem a diváci a ani my jsme nic neviděli. Po několika útocích na německé zátarasy se dostal na dostřel hakl 2 a dostal pecku z minometu. Vybuchl a kluci rychle zajistili zbytek posádky. Pak už se vyvalil Cromwell a s ním 1.čs.obrněná. Zbytek už šel jak na drátku. Cromwell odbouchl PzKpfw.IV a Martin „postřílel“ posádku 222. Němci se začali hrnout přes dráty s rukama nad hlavou. Prošacovat, nakopnout a poslat do lágru. Najednou už byl konec a proti nám Rusové. Nastalo bratření a jásání. Hurá a je konec.
Po ukázkách jsme se ještě jednou sešli za troskami hospody a probrali co se dělo. Myslím, že většina účinkujících byla spokojena a my taky, že nikdo nedošel úrazu.
   Pak už následovalo jen balení a úklid táborů a postupný odjezd domů. Já a naši hoši jsme dali poslední půllitřík v naší klubové hospůdce a tím den D skončil.

   Na závěr bych chtěl za náš klub poděkovat :
   - všem zúčastněným za kázeň a disciplínu, 
   - našim sponzorům a zejména MČ Praha 4 za poskytnutou podporu při přípravě a konání této akce. 
   - VHÚ Lešany za poskytnutou techniku
   - KVH Třebestovice za pořadatelský servis
   - Policii ČR a Městské policii za podporu a zajištění akce.

   Sice v současné době máme organizace plné zuby, ale v r.2005 se můžete s námi těšit zase třeba na …. no nechte se překvapit.

   Zapsal Condor

   :: Fotogalerie ::.


Copyright © 2003-2010 2.RCT Praha. Všechna práva vyhrazena