.:: AKCE KLUBU :: V ROCE 2002 :: Hrádek nad Nisou aneb cizinci již nikdy více ::.

   Naší poslední akcí v letošním roce byla válka poblíž Hrádku nad Nisou, která se uskutečnila v sobotu 16.11. a která byla zároveň i naší první, které jsme se měli zúčastnit v uniformách Rudých ďáblů, tzn. za příslušníky britské 1.vzdušné výsadkové divize. Tedy až na dvě výjimky, kterým byl Martin a Guru, kteří jeli v americkém.
   Naše squadra svůj odjezd do válečné oblasti naplánovala již na pátek, s tím, že první noc strávíme na chatě u Mírových rodičů v Dolních Křečanech. Ti byli informování, že jejich skrovnou chaloupku osídlí pouze 6 lidí a proto bez námitek souhlasili. O dalších šesti lidech Míra raději takticky pomlčel. První část dorazila na místo až za tmy okolo půl desáté a po vyložení všech věcí jsem se přesunuli do místního kulturního zařízení, kde probíhala, na místní poměry, velmi živá zábava. Kapela nebyla příliš početná, ale klávesák a kytaristka dělali co mohli. A úspěšně. Jejich kouzlu propadl i Míra, Bunny a Martin, kteří šli vyzvat k tanci místní ženské osazenstvo. Přesněji řečeno, to co nebylo zrovna zadané a také to podle toho vypadalo. Po jednom tanci nám do salónku přivedli trojici snědých ženštin v lehce podnapilém stavu, jejichž stáří se pohybovalo v rozmezí 45-75 let. Ty hned po příchodu začaly ověřovat teorii „podle nosa, poznáš kosa“ a tak nám bylo ihned jasné, co si o svém přesunu do našeho separé slibují. Naštěstí okolo jedné hodiny v noci přišlo na řadu „mariňácké saké“, které je velmi rychle donutilo k odchodu. V cca 1.30 jsme vzbudili Mikea a šli spát.
   Zbytek noci a následné ráno odhalilo další záludnost místního kulturního zařízení. A tím bylo pivo značky Březňák, které s organismem většiny z nás udělal neuvěřitelné věci – Alešovo sebeutopení se a Dannym označkovaná boží muka hovoří za vše. 
   V cca 9.00, poté co jsme uvedli chatu a její blízké okolí do normálního stavu, jsme vyrazili na krátký přesun do místa konání bitvy do Hrádku. Po příjezdu na místo jsme zjistili, že poměr spojenců a Němců je cca 1:3, tedy jako obvykle většina zúčastněných přijela v německých uniformách. Po krátkém čekání na Nezmara v místním hostinci, jsme se přesunuli do výchozích pozic a v 11.00 bitva začala. Společné s další britskou jednotkou jsme se rozmístili v okopu podél silnice vedoucí k našemu hlavnímu štábu a takticky čekali na reakci početnějšího nepřítele. Po lehkém oťukávání, kdy se nám podařilo odrazit všechny útoky nepřítele, se však přihnal německý pancéřák, který zcela ignoroval dva přímé zásahy z „erpégéčka“ od Condora a Carlose a projel naší linií jako by nic. Po chvilce se vrátil a opět zcela ignoroval naší intenzivní střelbu. To se za deset minut opakovalo znovu. Míra zorganizoval vytvoření zátarasu na silnici, do které umístil menší nálož, která němce v pancéřáku měla přivést k rozumu. Bohužel pancéřák měl menší problém z udržením se na silnici a po sjetí do škarpy se až do přerušení bitvy neobjevil. Škoda. Past byla dobrá a určitě by Němce v pancéřáku naučila dodržovat stanovená pravidla.
   Po opětovném zahájení bitvy jsme se rozhodli převzít aktivitu do svých rukou a pokusit se obsadit německý štáb. Po celkem rychlém potupu lesem po pravém křídle, během kterého jsme narazili pouze na odpor osamocených Němců, jsme však narazili na větší skupinku Němců, jejichž chování nás dosti zmátlo. Celkem jsme je nachytali švestkách a začali to do nich pálit z výhodně zaujatých pozic. Bohužel to však byli nějací trotlové z Francie, kteří, kromě toho, že nerozuměli ani slovo, se chovali jako Rambo, tj. byli nesmrtelní. Ať jsme stříleli sebeintenzivněji, tak pořád žili. Tak jsem jim jasně naznačili, ať jsou někam a přestali jsme plýtvat municí a vydali se hledat „normální“ Němce. V této fázi akce se boj tradičně rozdrobil na potyčky malých skupinek, vedoucí své malé lokální bitvy. Po dalších 15 minutách hledání jsme opět narazili na další skupinku Němců. Bohužel, jak se záhy ukázalo, byly to opět ty francouzský paka, kteří si do Čech přijeli jenom zabouchat, bez ohledu na všeobecně uznávané regule.
   S blížícím se koncem bitvy jsme se přesunuli ke spojeneckému štábu, kde jsme se rozhodli naše účinkování v této válce ukončit. Během cesty z bojiště jsem potkali spřátelenou skupinu Němců, se kterými jsme se dohodli na závěrečné soukromé válce. Bohužel do této naší soukromé války se opět připletli „žabožrouti“, kteří útočili jak na spojence, tak i na Němce! a zcela nám ji pokazili.
Když Condor a Guru čekali na zbytek naší jednotky u německého štábu, uviděli něco, co nám zcela vyrazilo dech. Frantíci se seřadili do šiku začali hlasitě „dělat to čemu se snažíme vyhnout (kdo tam byl ten to ví )“, což bylo poslední kapkou dnešního dne. Rychle jsme se přesunuli k autům, zabalili a vyrazili k Bezdězu, kde pro nás Mike přichystal oslavu svých narozenin. Oslava byla super. Dobré jídlo, značkové pivo a příjemná zábava. Mikeovi děkujeme a ještě jednou přejeme „Alles gute“. 
   V neděli ráno, když se poslední z nás probudili, jsme naložili bagáž do aut a před cestou domů vyrazili na průzkum vojenského prostoru u Ralska, kde pro příští rok chystáme uskutečnit celovíkendovou painballovou akci s názvem Bejrút.
   A naše dojmy? Rozpačité. Ale jedno víme jistě, jestliže organizátoři opět na akci do Hrádku pozvou cizince, tak nejedeme.

   Zapsal Guru
  


Copyright © 2003-2010 2.RCT Praha. Všechna práva vyhrazena