.:: AKCE KLUBU :: V ROCE 2002 :: Torgau - pro tentokrát s muzikou ::.

   Opět se nám naplnil čas a naše sqadra vyrazila bojovat. Tentokrát to bylo už potřetí do vesnice Bystrý u Dobrušky, kde se odehrávaly manévry s tématikou setkání na Labi – Torgau. Jeli jsme v řadách regimentu List, to znamená v uniformách Wehrmachtu.
   Na místo boje jsme dojeli v pátek večer okolo 21.30. Bylo nádherné počasí, pršelo a teplota se pohybovala kolem 12 stupňů. Pokecali jsme s kamarády a čekali na nástup jednotek, který byl přesně o půlnoci. Tam nás čekalo překvapení, když jsme zjistili, že Němců je tak 50 a Spojenců tak 20. No co s tím. Nakonec jsme si oblékli na rukáv bílé pásky a přešli k Američanům.
   Naším cílem bylo zabránit Němcům probojovat se do tábora a pokud možno jich pár zajmout.
   Okolo 02.00 jsme vyrazili na pozice. Husím pochodem jsem došli ke kraji lesa, kde bylo rozhodnuto se utábořit. Polehali jsme zabaleni do celt a pokoušeli se spát. V momentě, kdy jsme trochu usínali se ozvala rána a pak druhá. Bylo po spánku. Okolo nás začaly explodovat šrapnely a dělobuchy, noc protínaly světlice. Celá scéna silně připomínala peklo.
   V nastálém zmatku všichni stříleli po všech. Naše grupa se dala jakž takž dohromady a pomalu ustoupila do lesa. Po několika malých přestřelkách jsme se zorientovali a ustoupili do úvozové cesty, kde se chvilku odpočívalo.
   Asi za hodinu jsme vyrazili najít válku. Ta si nás ovšem našla sama, protože jsme na místě nočního střetnutí narazili na celou skupinu Němců. Opět se pálilo jak o božím těle a my ustoupili do dalšího remízku. Němci šli za námi a tak se boj přesouval od lesa k lesu.
Asi v 10.00 už jsme byli téměř na dohled koupaliště. Po protiútoku se nám povedlo Němce ještě jednou zastavit. Pak ale došlo k pořádnému zmatku a nějak se jednotky pomíchaly. Najednou jsme zase byli v lese, před náma Gusta a ten neustále ustupoval do tábora. V tom se před ním objevil Honza Dvořajda a bylo po všem.
   Velení se rozhodlo dát všem trochu volno. Ulehli jsme na trávu a odpočívali. Část Němců jela domů (!) a tím se síly jakž takž vyrovnaly. V 13.00 se šlo zpátky do boje, my už jako Wehrmacht. Veleli nám jacísí dva, neznám je. Po několika pokusech o koordinovanou akci se vše rozpadlo na malé skupinky, které spolu bojovaly. Naše parta si dobře zabóchala se Skotama. Nezmar běhal všude okolo a protože měl hodně „bambulí“ tak střílel jako o život.
   Vše skončilo v 16.00, měli jsme toho docela dost. Po krátkém osvěžení jsme zalehli do chatky a tak dvě hodiny spali.
   Ten večer se ve vsi pořádala zábava a „strejda Vrtule“ nás tam vzal s sebou. Kapela hrála výborně, byli jsme i svědky umělecké produkce dvou našich lidí. Já osobně jsem plný dojmů odešel tak v jednu spát.
   Neděle byla dost pošmourná a tak se jelo domů. Debriefing se konal v restauraci Bruska a taky se nám povedl.
   Co na závěr? Akce se docela líbila, jen se stalo to co jsem očekával, že po probdělé noci půl lidí jelo domů. Možná by stálo za to, na noční akci se vykašlat a spíš válčit přes den. Menší prostor by taky nebyl na škodu a vybavit jednotky nějakým spojením se stává skoro nutností. Kupodivu až na pár vyjímek všichni dodržovali pravidla. Taky by to chtělo nesnažit se za každou cenu bojovat, akce pak končí díky nedostatku nábojů moc brzy. Válka bylo 70% čekání, 20% pochodování a 10% boje.

Tak tedy snad zase za rok

   Zapsal Condor
  


Copyright © 2003-2010 2.RCT Praha. Všechna práva vyhrazena